Informace o cyklu

Po březnovém cyklu filmů Jiřího Krejčíka navazujeme retrospektivou dalšího význačného českého režiséra - Ladislava Helgeho.

Oba tvůrci se profesně setkali už v roce 1948 při natáčení Vsi v pohraničí, kde Krejčík svěřil Helgemu roli jednoho z asistentů. Spolupráce pokračovala později na filmech Svědomí, Císařův pekař a Frona. V druhé polovině 50. let se Helge osamostatňuje a režíruje film, jímž výrazně naruší převládající stereotypy v zobrazování aktuálních společenských témat. Škola otců svým kritickým přístupem nastolí tendence, které se budou u Helgeho ve vyhrocenější podobě rozvíjet ve Velké samotě a vyvrcholí o deset let později ve Studu. Mezi těmito dvěma filmy se nachází čtveřice méně známých, dnes téměř neuváděných snímků, které chceme divákům představit v průběhu května.

Pro dějiny české poválečné kinematografie je neméně podstatné Helgeho veřejné angažmá v různých profesních institucích a organizacích. Ve 40. letech působil ve Filmovém archivu, v 50. letech pak pomáhal v začátcích Studia dětského filmu. Zásadní je ovšem jeho práce v čele FITESu, kterou se zasadil o nebývalý rozvoj českého filmu v 60. letech, aby byl následnou normalizací tvrdě odstaven. Vystřídal několik zaměstnání, býval nesčetněkrát vyslýchán StB a k umění se mohl vrátit až v roce 1977 v Laterně magice, ovšem v netvůrčí pozici provozního režiséra, dohlížejícího jen na průběh jednotlivých představení. Po Listopadu 1989 se Ladislav Helge zapojil do činnosti ve znovuobnoveném FITESu a krátce vedl katedru režie na FAMU.

Připomenutí Helgeho mimořádné osobnosti chceme spojit rovněž s prezentací nové knihy filmového historika Petra Bilíka Ladislav Helge. Cesta za občanským filmem. Její součástí je i rozsáhlý a informačně cenný rozhovor s režisérem. Petr Bilík i Ladislav Helge pak budou hosty Ponrepa 11. dubna.

 

"Filmografie Ladislava Helgeho není nikterak rozsáhlá. Řada sedmi filmů má složitou vývojovou historii a žánrově, tematicky i kvalitativně kolísá. I ty snímky, které znamenaly bezprostřední neúspěch, však mají pozoruhodný myšlenkový obsah a mnohdy i formální kvality, které zůstávají po desetiletí nepovšimnuty. Hlavním rysem Helgeho práce je symptomatičnost, krystalizující z aktivního postoje umělce ke společenskému stavu. (...) Helgeho dílo je otiskem dynamiky dobového myšlení mezi póly prorežimní a zakázané kultury. Díky režisérovu tvůrčímu naturelu je zároveň předzvěstí i krokem do neznáma, pokusem o reflexi, která má naleptat monolit politického diktátu." (Petr Bilík: Ladislav Helge. Cesta za občanským filmem. Host, Brno 2011, s. 121.)

Filmy: Bez svatozáře, Bílá oblaka, Jarní povětří, První den mého syna, Škola otců + diskuze s Ladislavem Helgem a Petrem Bilíkem, Stud, Velká samota