Informace o filmu

Machine Man / Speak Your Mind / Essay of a Revolution
original: Hombre Maquina / Speak Your Mind / Ensayo de una revolución

2011, Španělsko, Irák, ,
titulky: česky
15 + 14 + 29 min.

Režie: Antonio Labajo, Emad Ali, Alfonso Moral, Pedro Pablo Sara, Roser Corella

Cyklus: Jeden svět 2012  

ČLOVĚK - STROJ

Dháka, Bangladéš. Bosé ženy sbírají uhlí. Chlapci vyrábějí 18 000 cihel denně. Padesátikilový muž překládá stokilové pytle. Děti dvanáct hodin denně třídí plastové lahve. Muži ve znečištěné řece rozebírají zrezivělé vraky. Práci, která jim bere zdraví a je z pohledu Evropana nelidská, komentují výstižnými slovy: „Cítím se jako stroj.“ Film je poselstvím o 21. století, ve kterém navzdory existenci nejmodernějších výrobních strojů vykonávají na mnoha místech těžkou a ubíjející práci stále lidé.

 

CO NA SRDCI, TO NA JAZYKU

Krátký film jednoho ze studentů baghdádské filmové školy Emada Aliho Abbase nastiňuje nelehkou situaci novinářů v jeho zemi. Žurnalistka Kuthar vysvětluje, že v Iráku je myšlenka objektivního a nezávislého zpravodajství pro většinu lidí nepochopitelná, a Ibrahim, který během práce utrpěl vážná zranění, dodává, že novinář se stává terčem útoků znesvářených frakcí, které zastrašováním a násilím kontrolují média. Fotograf Ibrahim Jassan strávil neoprávněně rok a půl za mřížemi, protože se jeho činnost zdála podezřelá Američanům. Novináři si navíc často musí živobytí zajišťovat další prací, a tak nepřekvapí, že mnozí zvažují emigraci. Snímek navíc dokazuje, že film je médiem, kterým může promlouvat současná irácká mladá generace.

 

ESEJ O REVOLUCI

Krátce po největší vlně protestů v arabském světě dali najevo nesouhlas se soudobým stavem společnosti i mladí lidé v zavedených demokraciích. Španělské hnutí Democracia Real YA! (Skutečná demokracie teď!) si dalo za cíl bojovat proti „korupci, nezaměstnanosti a nespravedlivému bankovnímu systému“. Antonio Labajo a Pedro Sara se zaměřili na demonstrace v jihošpanělském Cádizu. Středem dění se tam stalo malé náměstí, kde se pokojně scházeli, diskutovali a často i přespávali lidé všech generací, od studentů přes matky s dětmi až po babičky a dědečky. Stejně jako v arabských zemích, i v Cádizu byly hnacím motorem protestů internetové sociální sítě, na kterých se demonstranti svolávali. Autoři filmu bez komentáře naslouchají názorům účastníků, provází je od nadšených počátků až po únavu a rozhodování, zda náměstí opustit a vzdát se revolučních myšlenek. Tak jako v Cádizu, i v celém Španělsku protestů postupně ubývalo.