Informace o filmu

1912,
82 min.


 

Na vlásku / Um Haaresbreite / r. Curt A. Stark / hrají Henny Portenová, Ernst Pittschau / 19 min.

V zajetí moře / Schatten des Meeres / r. Curt A. Stark / hrají Henny Portenová, Curt A. Stark, Lizzy Kruegerová / 21 min.

Živé modely / r. Max Urban / 2 min.

V překrásném měsíci máji / r. Max Urban / 2 min.

Čtyři roční doby / r. Max Urban / hraje Anna Sedláčková / 1 min.

Dítě Paříže / L´enfant de Paris / r. Léonce Perret / hrají Louis Leubas, Maurice Lagrenée, Suzanne Privatová / 38 min.

 

První velká filmová hvězda s miliónovým publikem - v Německu se jmenovala Henny Portenová. Milující, mateřská, nespravedlivě trpící, coby výkvět národního "ideálu ženství" zároveň odpověď na výzvu Asty Nielsenové, z Dánska importované ničitelky mužských srdcí. Kameramanem obou filmů, v nichž Henny Portenovou uvidíme, byl Carl Froelich, už brzy jeden z nejdůležitějších německých režisérů, který bude s herečkou natáčet i ve zvukové éře.

Také české země měly v posledních letech Rakouska-Uherska svou "star", byla jí Anna (Andula) Sedláčková. Její kariéra se ale odehrávala hlavně na divadelních prknech, teprve v roce 1912 zakládá spolu se svým manželem Maxem Urbanem třetí českou filmovou společnost ASUM. Urban, přední pražský architekt a budoucí projektant barrandovských ateliérů, se zhostil role režiséra. Svými nekomerčními, primárně uměleckými ambicemi představují jeho několikaminutové pokusy v českém filmu novum - první nesmělou tuzemskou obdobu hnutí "film d´art".

Už svou délkou vybočuje ze všech snímků tohoto pásma francouzské melodrama Dítě Paříže. Pozoruhodné je ale hlavně jako příklad technické vyspělosti, pro rok 1912 nečekané. Experimenty s pohyby kamery, s filmováním v protisvětle a z neobvyklých úhlů, s užitím detailů, rozložením scény do více záběrů atd. bychom v této době nenašli ani u konzervativnějšího Louise Feuilladea, z dnešního pohledu nejznámějšího francouzského filmaře počátku desátých let, ani v Americe u D. W. Griffitha, jemuž v roce 1912 stále ještě není dovoleno vymanit se z korzetu krátkometrážních snímků. Mimořádný byl také divácký úspěch, který se mimo jiné odrazil i v opakovaném nasazení filmu Dítě Paříže do distribuce - jev v té době rovněž velmi vzácný. Podobně jako jeho krajané Maurice Tourneur (1914) a Albert Capellani (1914) bude brzy i Léonce Perret angažován do Hollywoodu (1917).