Informace o filmu
Muž z Londýna
The Man from London
original: A londoni férfi
2007, Maďarsko - Německo - Francie, francouzsky, anglicky,
titulky: české tit.
133 min.
Režie: Béla Tarr
Hrají: Erika Bóková, Miroslav Krobot, Tilda Swintonová
Zrození fatalistické elegie z ducha tarrovské černé a bílé, hraniční divácký zážitek, nejvýlučnější simenonovská adaptace od Renoirovy Noci na křižovatce (1931).
***
Muž z Londýna, natočený podle románu Georgese Simenona, připomíná pomalý film noir o železničáři (Miroslav Krobot), který narazí na kufr nacpaný penězi. Ale to je přesné asi jako tvrzení, že kubistické zátiší "je o" mandolíně. Ve skutečnosti "je" tento film o způsobech nahlížení na svět, nečekaných možnostech prozkoumávání prostoru, uvažování nad vlastnostmi světla a povrchem předmětů.
Nathan Lee, The New York Times, 22. září 2008
***
Novinářská projekce Muže z Londýna v květnu 2007 v Cannes patří mezi nejčernější stránky dějin filmové kritiky. Po všech těch měsících, které uběhly mezi festivalovou prezentací filmu a mezi jeho uvedením do distribuce se téměř jednohlasý pískot domácích i zahraničních novinářů zdá stále stejně nepochopitelný, jejich zaslepenost je zato tím evidentnější. Převažující vkus, esteticky zablokovaný, tu naráží na určitý druh filmové krásy, která ho popuzuje.
***
Spektakulární režie Bély Tarra, jeho extrémně komponovaná choreografie nemá nic společného s narcistickým cvičením. Je to stylistická strategie, v níž se všechny parametry sbíhají k intimnímu pozorování lidské skutečnosti a těch, kteří ji ztělesňují. Tato stylizace prochází nejprve geometrizací, která svou obsesivnost vyvažuje věcnou a látkovou hutností - forma nikdy nevymaže objekt.
***
Jako Stanley Kubrick dokazuje i Tarr, že jeden a týž film může být silný i jemný, mohutný i přesný v detailu. Dokazuje, že velcí umělci dovedou s těmito protiklady "komponovat". Přemrštěné afekty a tíživé dialogy připravují v Muži z Londýna to, co následuje po nich: napětí na konci záběru, mlčenlivé velké detaily tváří. Tarr nefilmuje ani tolik city jako jejich ozvěny. Muž z Londýna není dramatem bytí ani excesu, ale dramatem nicoty, prázdna.
***
Ve svém filmu Muž z Londýna dosáhl Béla Tarr dna svého pesimismu a nového vrcholu svého umění.
Cyril Neyrat: Strážce prázdnoty, Cahiers du cinéma 637, září 2008, s. 28-29
***
Člověka by mohlo překvapit, že zrovna vy točíte Simenona.
Proč? Co je na tom překvapivého?
Jeho svět, jeho kultura a vaše si jsou hodně vzdálené.
Tak tohle vážně nechápu. A protože to nevím, zeptám se já vás: je ve Francii Simenon řazen do vysoké literatury?
Bezpochyby je jedním z mála francouzských spisovatelů, kteří patří jak do krásné literatury, tak i do populární kultury.
Neznám ho zas až tak dobře, četl jsem dvě nebo tři knihy. Vím, že psal hlavně detektivní romány. Když je člověk čte, uvědomí si, že nebyl pouze autorem detektivek. Umí vytvořit velmi dobrá prostředí, skutečně děsivé životní situace, ukázat něco skutečného. Proto nechápu, že vás můj zájem o tohoto autora a jeho román překvapuje. (...)
Co se produkce týče, byly podmínky natáčení poněkud neobvyklé.
Ne neobvyklé, bylo to utrpení. Přesněji řečeno, byla to velká tragédie - kvůli sebevraždě Humberta Balsana. Ve filmu samotném se to ovšem neodráží. Humbertovi na tom projektu záleželo a vím, co všechno pro jeho realizaci udělal. Byla to strašná chvíle pro mne osobně, protože byl můj přítel.
Nikdy vás nenapadlo vzdát se toho filmu a pustit se do jiného?
Ne, i když o omluvy bych nouzi neměl. Mohl jsem jednoduše říct: Humbert Balsan je mrtvý, byl to jeho projekt, takže... Naopak, musel jsem ten film dokončit kvůli jeho památce, a také proto jsem mu ho věnoval. Druhý důvod byl, že po Werckmeisterových harmoniích jsem chtěl udělat tenhle film a žádný jiný. Nejsem režisér, který dělá filmy jen tak. Je to takové schodiště: každý snímek je stupněm k dalšímu. Něco mne inspiruje, nutí mne, abych to zkusil, protože je to nové a nikdo přede mnou to neudělal. Bylo víc lidí, co mi říkali: Rozhlídni se laskavě kolem sebe, jsi úplně sám, ten film nikdo nechce. Ale nemohl jsem se ho zříci, nemohl jsem zapomenout na Humberta, na celé naše společné snažení. A nemohl jsem také zapomenout na Werckmeisterovy harmonie.
O montáži téměř nemluvíte. Zdá se, že pracujete jako Dreyer, který svůj film Gertruda sestříhal za pár dní.
Střih Muže z Londýna trval tři hodiny. Bylo to moc jednoduché, protože jsem měl od začátku všechno v hlavě: rytmus, místa, kde jsem chtěl přesně stříhat. Po skončení natáčení je to jako skládačka. Podívám se na natočený materiál a už stačí jenom dát každou věc na její místo. Když umístím poslední kousek, jsem hotov. (...)
Musím se vám přiznat, že mám už toho všeho po krk. Však také s filmem končím, i když ne hned. Už nesnesu tuhle zkurvenou maloměšťáckou stejnoměrnost, která je všude. Tu dohodu mezi ubožáky a společností, jež je nutí, aby přijali její pravidla, a oni ten svinský svět doopravdy přijmou. Čili: je třeba ukázat, co se skutečně děje. Lidé už toho mají tak akorát, jejich emoce jsou silné, mocné. A otázka zní: jak jsou tyto emoce vykořisťovány a kontrolovány - než přijde velká exploze...
Hodláte skutečně skoncovat s filmováním?
Ano. Udělám už jenom poslední film. (...) Až ho uvidíte, pochopíte, proč nutně musí být mým posledním. Natáčet budu v Maďarsku. Jen tři postavy, velmi malý rozpočet, moc jednoduchý film. Ještě čistší, ještě jednodušší.
A co budete dělat pak?
Mám plány. Ne, nechci umřít. Miluju život, cením si ho. Vím moc dobře, co je to za sračku, ale umím si ho cenit. Pod jednou podmínkou: musím mít možnost něco udělat. Jinak...
Béla Tarr (Cahiers du cinéma, září 2008, s. 29, 32)
