Informace o filmu
Harold Lloyd - O patro výš, On řádí v New Yorku
original: Safety Last, Speedy 1928, USA,
titulky: čes. tit.
110 min.
Cyklus: The Artist(s). Zánik na vrcholu
Sam Taylor - Fred Newmeyer / HAROLD LLOYD - O PATRO VÝŠ
Safety Last / USA 1923
Hrají / Harold Lloyd, Mildred Davisová, Bill Strothers
čes. tit. / 52 min.
Jeden z obrazů, které se vryly do naší kolektivní paměti a "dědí" se z generace na generaci: Harold Lloyd visící na ciferníku hodin newyorského mrakodrapu. Moment, který si ve svém nejnovějším filmu - přesto, že ten je vlastně zasvěcen Mélièsovi - nenechá ujít ani Martin Scorsese. Harold Lloyd sice nebyl první, kdo vnesl do filmové veselohry prvky toho, čemu dnes říkáme akční film - s tím začali už kolem roku 1900 Francouzi a v desátých letech v Americe Mack Sennett. Lloydovou inovací ovšem bylo, že vycházel z věrohodných situací v realistickém prostředí, a tak - spolu s melodramatickou zápletkou - docílil větší divácké participace na osudech svého hrdiny, čím dál rychleji postupujícího do vyšších a vyšších pater akčně vyhroceného děje. O patro výš je v tomto smyslu opravdu modelový film, pro Lloydovu komerční "trade-mark" byl požehnáním, pro jeho kariéru znamenal dotěrnou výzvu k překonávání jednou už dosaženého v dalších snímcích. Proto je velice zajímavé srovnání s filmem vzniklým o pět let později, On řádí v New Yorku (v původní, u nás neznámé verzi, se dokonce jednalo o Lloydův nejdelší snímek). Vyhlášenou kapacitou na tuto kapitolu filmové historie byl "český Langlois" jménem Myrtil Frída (1919-1978), autor popisku k zatím poslednímu promítání snímku On řádí v New Yorku v Ponrepu (prosinec 1976).
Ted Wilde / HAROLD LLOYD - ON ŘÁDÍ V NEW YORKU
Speedy / USA 1928
hrají / Harold Lloyd, Ann Christyová, Bert Woodruff, Babe Ruth
čes. tit. / 58 min.
Poslední němá veselohra Harolda Lloyda, využívající opravdu všech prostředků situačního filmového humoru, patřila ve své době k nejúspěšnějším z celé dosavadní Lloydovy tvorby. Má mistrovsky vypointované situace, prudké tempo a je příkladnou ukázkou dokonalé gradace veseloherní situace. Lloyd je zde taxíkářem, snícím o slávě baseballového hráče. Je až po uši zamilován do dívky, jejíž otec provozuje poslední koňskou linku v New Yorku. Celý film je vlastně sledem komických a dobrodružných situací, do nichž se náš hrdina dostává, když se snaží zabránit novodobým podnikatelům, kteří chtějí koňku nahradit modernějším a rychlejším dopravním prostředkem, v jejich počínání. Pověstné lloydovské finále, v němž tentokrát Harold projíždí zběsilým tempem na kozlíku vozu rušnými ulicemi velkoměsta, je až neuvěřitelně nápadité při vymýšlení stále nových, nečekaných situací a zvratů, na které se rozesmátý divák od jedné scény ke druhé stále víc těší. Film je současně naplněn i přijatelnou mírou nostalgie z nezadržitelné ztráty hodnot včerejška, nahrazovaných prudkým životním tempem moderního světa. V roce 1929 byl nominován na Oscara, ale poctu tehdy získal už jeden z prvních zvukových filmů, Broadway Melody. A tak se Lloyd dočkal této ceny až na sklonku svého života. V roce 1952 byl odměněn Cenou Akademie za celoživotní dílo, které tak podstatně přispělo k trvalé slávě filmového humoru.
